Rocková blaženost v přirozeně proudících jemných kytarách, jasných rytmech a silných melodických motivech spolu s charismatickým vokálním projevem - to je nabídka na příjemně strávenou necelou hodinku při poslechu alba „Signs Of Life“. POETS OF THE FALL zde nabízejí svůj pohled na moderně pojatou poprockovou hudbu, prostou veškeré zbytečné pózovitosti a podbízivosti. Přirozenost je asi tím nejvýstižnějším pojmem, který může vyjádřit přívětivé a přitom i baladickým potenciálem napěchované album.

Ve svých skladbách se s námi POETS OF THE FALL prochází krajinami lehkých rockových rytmů a z jejich hudby je cítit nezáludná snaha tvořit prosté a přitom nápaditě příjemné písničky. Trocha té neotřelosti je šikovně poschovávaná v jasně známých a v minulosti již mnohokrát použitých postupech. Ne, nejde o nic převratného, přesto se jedná o melodie až neuvěřitelně citlivě poskládané a čistá, procítěná interpretace nedovolí zapochybovat o prožitku s jakým skupiny tuhle hudbu tvoří. Jednotlivé skladby proudí jako dravé bystřiny i klidné říčky, aby se ve výsledku spojily v mohutné řečiště působivého alba.

Úvod obstarávají nejhitovější skladby. Po, přiznávám poněkud laciné, úvodní „Lift“ a obrovským melodickým potenciálem napěchované „Overboard“ se vše rozjíždí s náležitou vyvážeností rockové hravosti i melancholické harmoničnosti. Trochu stereotypní „Late Goodbye“ je vystřídána první opravdu nadupanou šlehou „Don´t Mess With Me“. Melodický refrén se proplétá s ostrou kytarovou dohrávkou i akustickou mezihrou. Hitovka v tom nejlepším slova smyslu. Následná „3 AM“ sice v některých okamžicích poněkud nepříjemně připomene umělce trivialit CRASH TEST DUMMIES, v podání POETS OF THE FALL se však i lehce nenáročné popěvky proměňují v působivé odpočinkové balady a šikovně provedené aranže rostou do plných struktur i odlehčených jasných linek. Nezastupitelné místo akustické kytary pak vytváří úžasné náladové „básně“, které jsou asi tím nejsilnějším potenciálem skupiny. Spolu s výrazným, a současně i citově probarveným, vokálem jsou pak skladby jako „Stay“ tím nejsilnějším kalibrem emotivní hudby, kterou POETS OF THE FALL prezentují se samozřejmostí s jako si my ostatní zavazujeme boty. Stejně tak přicházejí i okamžiky s pochmurným nádechem, kdy se proudivá skličující energie přiblíží až k nedefinovatelnému pocitovému sevření, které vyvěrá třeba i z některých nahrávek PORCUPINE TREE nebo méně známých PINEAPPLE THIEF. Zasněnost skladby „Shallow“ vyúsťuje v až kosmický pocit proplouvání širokými pláněmi do prostoru se otevírajících hudební ploch, které nabízejí svoji náruč komukoli naladěnému na vlnovou délku PINK FLOYD motivů. Kontrastní „Everything Fades“ naopak nabízí přehršle příjemně nenásilných melodií, zvonivých kytarových vyhrávek i jemných vokálních linek. Závěr alba nabízí ty nejsilnější kousky. Tiché předení akustiky a čistota cinkavých klávesových (klavírních?) tónů, to je „Someone Special“, další výborná balada útočící svou náladou na centrum lidských citů. Ne, nějaké doplňkové vaty už se nedočkáme, neboť „Illusion And Dream“ pokračuje v důvěryhodné emotivnosti a závěrečná ukolébavka „Sleep“ zakončuje s grácií tu procházku snovými kraji úchvatné rockové hudby a zanechává za sebou posluchače roztržitě pokukujícího po okolním světě, který se po vyslechnutí tohohle alba tak nepochopitelně změnil. Nebo co se to vlastně stalo?

„Signs Of Life“ je jakýsi svět sám pro sebe, území které budu určitě navštěvovat v okamžicích potřeby vytržení z hrubostí, kterými oplývá okolní svět. Čistotou zasažený pak můžu se smutným úsměvem kráčet mezi všemi těmi hlupci, kteří nám otravují život. POETS OF THE FALL mě zasáhli, POETS OF THE FALL si mě získali. Není proto možné hodnotit jinak.